Obsahově a jazykově integrované vyučování na 2. stupni základních škol

CLIL - předmluva
CLIL. Pojem, který je trendem současného vzdělání. Přes veškeré šíření informací kolem, je tato vyučovací metoda stále spojena s řadou nejasností a někteří vyučující se jí zcela zbytečně obávají a vyhýbají se jejímu použití. Na druhé straně stojí nadšenci, kteří chtějí být inovátorští a CLIL jednoznačně propagují. Je však na místě znát i jeho úskalí. Stěžejní záležitostí je správně porozumět, co je CLIL, jaké výhody s sebou přináší, na co si dát pozor a jak používat tento způsob výuky efektivně. K tomu by vám měla posloužit tato příručka.

Co je to CLIL a odkup pochází?
Content and language integrated learning (CLIL) je anglická zkratka označující výuku, kdy se vyučuje nejazykový i jazykový předmět současně, tzn. integrovaně. Nebo-li nejazykový předmět je vyučován prostřednictvím cizího jazyka a cizí jazyk pomocí nejazykového předmětu. Žáci si tak osvojují znalosti a dovednosti v obou předmětech současně.
Termín CLIL použil jako jeden z prvních David Marsh z univerzity Jyväskylä ve Finsku v roce 1994. Dle odborníků sdružení EUROCLIC zabývajícími se CLILem, je tato metoda popisována jako využití cizího jazyka jakožto prostředku výuky nejazykového předmětu, jako je např. zeměpis, dějepis, matematika či jakýkoliv jiný předmět. Další autoři publikací pojednávajících o CLILu (Holmes, Coyle) zdůrazňují, že nejde o preferenci nebo dominanci jazyka nad druhým předmětem ani naopak. Jde o přirozené propojení v jakékoliv míře. Není důležité, zda jde o několikaminutovou aktivitu v cizím jazyce nebo hodinu vedenou převážně v cizím jazyce.
Skupina odborníků, kteří podávají o CLILu zprávy a tipy do výuky na webových stránkách Onestopclil uvádějí, že CLIL vlastně nelze jednoznačně definovat. Dochází k závěru, že CLIL může být popsán 5 základními definicemi. První z nich je široce uznávaná formulace vytvořená Radou Evropy hovořící o různých formách vyučování nejazykových předmětů nebo jejich částí v cizím jazyce. Druhá definice zdůrazňuje především dvojí výukový cíl CLILu a to jeden v cizím jazyce a druhý v odpovídajícím nejazykovém předmětu.
Třetí poukazuje na časovou úspornost. Propojením jazykové a nejazykové výuky tak přispíváme k osvojování si daného učiva a cizího jazyka zároveň. Šetříme tím tedy vlastně čas a zároveň plně využíváme učební prostor, který máme. Další vymezení pojmu CLIL spojuje toto učení s větší variabilitou učebních metod. Rozmanitost podání učiva je zesílena a určitým způsobem i zpestřena cizím jazykem. Zároveň se u žáků nevyžaduje určitá jazyková vybavenost jako tomu je v bilingvní výuce. Poslední všeobecně uznávanou definicí je spojitost CLILu s motivací. Cizí jazyk je podáván v přirozeném prostředí reálných situací, což s sebou přináší velkou míru chuti po poznání a komunikaci jako takové.

Situace kolem CLILu v Evropě a u nás
Metoda CLIL se v současné době rychle šíří nejen po celé Evropě. Například kulturní a jazykový Goethe-Institut s celoevropským působením uvádí, že před rokem 1980 bylo jen mizivé procento zemí spojujících předmětové a jazykové učení. A pokud už kombinace jazyka a nejazykového předmětu existovala, bylo to především na elitních školách.
Informační platforma pro vzdělání v Evropě EURYDICE poskytuje informace o projektech a rozmachu CLILu v jednotlivých státech. Hlavním cílovým (CLIL) jazykem je angličtina, dále pak francouzština a němčina. Předměty, s kterými se CLIL pojí, se dají rozdělit do tří základních skupin. Jsou to humanitní předměty jako dějepis, zeměpis, přírodopis. Následují přírodovědní předměty jako matematika, fyzika, biologie a umělecké předměty jako výchovy – hudební, výtvarná a tělesná. Efektivita CLILu souvisí s konkrétním využitím v jakémkoliv předmětu. Jak uvádí Výzkumný ústav pedagogický v Praze, CLIL u nás se začal rozvíjet hlavně ve spojitosti s dokumentem Evropské unie: Podpora jazykového vzdělávání a lingvistické rozmanitosti: Akční plán 2004-2006. Tento plán spojuje jazykové cíle s obsahem předmětu souvisejícím s cíli Evropské unie.

Oblasti působení CLILu
Webový portál Clilcompendium, poskytující informace o správné aplikaci teorií metody CLIL do výuky, uvádí pět oblastí, které bychom neměli při přípravě CLIL výuky opomenout. Jedná se o dimenzi kulturní, environmentální, jazykovou, obsahovou a výukovou. K tomu se přiklání i další odborníci (Baetens-Beardsmore, Coyle a představitelé finské univerzity Jyväskylä, průkopníci CLILu). Kulturní dimenze souvisí s porozuměním mezinárodním rozdílům, učením se znaků jednotlivých kultur, rozdílností a zároveň soudržností v Evropském i celosvětovém měřítku. Environmentální oblast pak poukazuje na význam spolupráce různých škol, vzájemnou podporu a pomoc. Jazyková sféra logicky souvisí s rozvojem cílového jazyka, komunikačních schopností a jazykových odlišností. Obsahová stránka přináší možnost osvojit si znalosti a dovednosti konkrétních předmětů, terminologii a vědomosti, stejně jako postupnou odbornou připravenost. Výuková dimenze pak zdůrazňuje učení jako takové, jeho přínos k rozvoji osobnosti každého člověka a posílení motivace a zájmu o vzdělání. S tím úzce souvisí i variabilita učebních metod a stylů, individuálních přístupů a neopomíjení zájmů žáků a studentů.
V žádném případě bychom neměli opomenout národní a kulturní odlišnosti jednotlivých států, je tedy vhodné aplikovat zmíněné oblasti do výuky v souladu s individualitou a jedinečností České Republiky.

Cíle
Hlavním kritériem CLILu je dvojí cíl – rozvoj cizího jazyka a druhého nejazykového předmětu. Oba tyto cíle jsou stejně důležité, i když mohou být rozvíjené v různé míře v jednotlivých hodinách. Míra zapojení jazyka do druhého předmětu záleží na konkrétní situaci, vhodnosti a volbě vyučujícího. V potaz bychom určitě měli brát také věk žáků, podmínky výuky vycházející z osnov naší školy, a zda jsou naši žáci na tuto metodu již zvyklí a do jaké míry. Stejně tak i míra zapojení odborného předmětu do výuky jazyka záleží na stejných faktorech. Vždy bychom měli dbát na to, aby bylo učivo srozumitelné a jeho podání budilo motivaci a zájem ze strany žáků. V takových podmínkách můžeme pak zdárně rozvíjet další cíle, jako jsou komunikační dovednosti, uvědomění si internacionalismu (správných ekvivalentů odborných výrazů v cílovém a mateřském jazyce), jazykové kompetence (schopnost užívat cílový jazyk), aplikace již osvojeného učiva na nové, apod. Tímto docílíme situace, že náš předmět nebude izolován od ostatních a jazyk limitován předmětem cizí jazyk, ale naše výuka dostane komplexní charakter a přirozené propojení znalostí a dovedností napříč předměty. Tak jako v životě se nedějí věci odděleně, tak i učení nabere na spojitosti, čímž se přiblíží realitě. Použití cílového jazyka pak bude přirozené, bezprostřední a smysluplné.

Proč do výuky CLIL zařadit
Výuka metodou CLIL kombinuje metody výuky jazyka a nejazykového předmětu. Už jen tento fakt přináší rozmanitost podání učiva. Znalosti nejsou jednostranně prezentovány učitelem, ale žáci jsou vedeni k samostatnému objevování, začleňování si nových poznatků do již známého učiva, vybízeni k diskuzím a práci s různými pomůckami. Žák přirozeně více komunikuje, protože je zde nutnost upřesňování pojmů, zpětné vazby a sebereflexe.
Mnoho autorů (Coyle, Mefisto, Marsh, Frigols) zabývajícími se CLILem a jeho významem uvádí, že větší nutnost komunikace a spolupráce přirozeně rozvíjí sebedůvěru žáků, motivuje a posiluje individualitu. Podporuje také schopnost soustředění se a přivádí žáka k pozitivnímu vztahu k učení. Znalosti a dovednosti jsou tak rozvíjeny komplexně a díky variabilitě výuky spojené obvykle s větší mírou opakování i lépe fixovány. Z hlediska jazyka je velkým přínosem to, že je jazyk užíván přirozeně, v reálných situacích a ne v uměle vytvořených konverzacích a cvičeních, jak tomu může být v hodinách jazyka. Nechci ale tvrdit, že CLIL je jediná dobrá cesta ke vzdělání. Je bezesporu velkým přínosem, ale měli bychom vést v patrnost i jeho úskalí a možné problémy a vědět, jak se jich vyvarovat a úspěšně jim předcházet. Jedině tak bude mít tento druh výuky smysl a jeho cíle budou zdárně naplněny.

Úskalí CLILu a jak jim předcházet
Asi nejčastějším problémem, kterému musí vyučující čelit, jsou vysoké nároky, které jsou na ně kladeny ve spojitosti s CLILem. Určitě je to časová náročnost efektivních příprav a vyhledávání materiálů, a obtíže související s kvalifikovaností učitele a schopnosti vyučovat vlastně dva předměty najednou. Není ale třeba ničeho se bát, materiálů na CLIL výuku stále přibývá a existující knižní i internetové zdroje jsou velmi přínosné. Vyučující se nemusí pevně držet jedné učebnice, ale může čerpat z jakýchkoliv kvalitních materiálů. Nemusí se obávat ani nedostačující jazykové úrovně. Řešením je konzultace jazykové části hodiny s vyučujícím cizího jazyka. Navíc, jak už bylo zmíněno, v CLILu nejde o vedení celé hodiny v cizím jazyce. Pedagogové mohou klidně začít jen s krátkými aktivitami v cizím jazyce. Spolupráce mezi učiteli pomůže i v případě odborného předmětu. Ideální je vyučující CLILu s aprobací v jazykovém i nejazykovém předmětu, ale stejně dobře může tato metoda, při dobré spolupráci vyučujících, fungovat i pokud má pedagog aprobaci jen na jeden z daných předmětů.
S úspěšným zaváděním CLILu do škol souvisí i dostatečná informovanost rodičů. Pokud rodiče vědí, co tato metoda obnáší, jak bude realizována, co rozvíjí a k jakým cílům směřuje, jistě ji uvítají. Někdy je CLIL nesprávně spojován s přetěžováním žáků. Jistě jsou na ně kladeny větší nároky spojené s větší mírou aktivity, což je ale v důsledku prospěšné pro lepší fixaci učiva a rozvoje komunikačních dovedností. Z reflexí z hodin vyučujících využívajících CLIL ve své výuce vyplývá, že většinu žáků taková výuka baví a těší se na ni. A to je pro nás pedagogy motivací překonávat počáteční těžkosti a nezdary a s CLILem pokračovat, nemyslíte?

Mgr. Barbora Benešová
ZČU v Plzni, Ústav jazykové přípravy