Obsahově a jazykově integrované vyučování na 2. stupni základních škol

Metoda CLIL mě velice zaujala, zažila jsem ji sama na sobě, a proto jsem si ji chtěla vyzkoušet v praxi jako učitel. Poprvé jsem se o CLIL dozvěděla, když jsem absolvovala Mezinárodní letní jazykovou školu v Plzni v roce 2006, poté jsem získávala informace od kamarádky, která má s touto metodou mnohé zkušenosti. Několik hodin s CLIL jsem zažila na VŠ. CLIL jsem se rozhodla do svých hodin zařadit, protože si čím dál víc uvědomuji, jak nezbytné je ovládat cizí jazyk, jak je důležité umět ho použít, nebát se mluvit, nebát se textu, kterému zcela nerozumíme,…
Vedení školy se zavedením CLIL souhlasilo, bylo tedy nutné oslovit rodiče žáků a seznámit je s touto metodou. Dala jsem přednost osobnímu setkání s rodiči namísto dopisu. Rodiče tak měli možnost reagovat okamžitě, mohli klást otázky. Veliká obava ze strany rodičů pramenila především z toho, jak se integrování jazyka do odborného předmětu projeví v hodnocení. Po ujištění, že veškeré informace budou žáci dostávat i v češtině, obava z rodičů opadla. Byli také zvědavi, jak se s CLIL „poperou“ jejich děti.
CLIL jsem začala uplatňovat v 6. ročníku v hodinách dějepisu. Nejprve jsem měla v úmyslu zařazovat CLIL v závislosti na tom, jaké téma bude vyučováno. Na základě doporučení jsem ale zvolila pravidelné zařazování CLIL do hodin – 1x týdně.  Žáci byli zpočátku zděšeni, jelikož angličtinu používali jen v běžných hodinách angličtiny, a neuměli si představit, že by jazyk mohl být také o něčem jiném než o gramatice.
Zavádění metody CLIL s sebou přinášelo svá pozitiva, stejně tak ale i úskalí, jako je tomu u každé nové vyučovací metody v praxi. Překážek bylo několik. V 6. ročníku na počátku školního roku naši žáci neumí ještě dostatečně minulý čas, což v hodinách dějepisu bylo poněkud problematické.  Ve třídě je 27 žáků, několik má SPU, dva IVP, čímž je běžná výuka náročnější, pokud jsou implementovány různé metody a formy práce. Dalším nelehkým úkolem byly materiály, kterých je sice na internetu dostatek, ale jejich jazyková úroveň je podstatně vyšší, než je jazyková úroveň žáků. Zjednodušování bylo poměrně dost náročné, zvláště v některých tématech.  Bylo třeba najít i takové informace, které by žáky zaujaly, pomohly jim více s jazykem pracovat a zároveň se učit předmětu.
Přes veškeré zmiňované problémy se však leccos v průběhu práce s CLIL zlepšilo. Po prvotních rozpacích žáků a zkušeností s tím, jak CLIL vypadá (zatím se u nás jedná především o jazykové sprchy), se „ledy začaly prolamovat“.  Většina žáků nemá již obavy z hodin, kdy je jazyk používán, někteří se snaží i reagovat v angličtině, v případě, že nevědí, jak to říci, zareagují česky, i když je vidět, že by rádi informaci podali v angličtině. Určitě žákům pomohlo i to, že nejsou hodnoceni za angličtinu (pokud ano, jedná se o výborné hodnocení), nemají tak strach z chybování. Zařazuji angličtinu i do písemných prací, splnění úkolů je dobrovolné. Často se i slabí žáci pokusí tyto úkoly splnit. S přibývajícími zkušenostmi se žáci začínají více orientovat v textu, nebazírují na jednotlivých slovíčkách, dokážou i mnohé vyhledat, vyřešit.  Jediné, s čím stále „bojuji“, je čas, kterého je při CLIL potřeba více.
Pro mě osobně má výuka metodou CLIL velký přínos. Jako angličtinář začínám mít pocit, že je jazyk užíván přirozeně, smysluplně. Přípravy jsou sice náročnější, ale obohacují obě strany.
Nacházím texty, obrázky, které bych jinak ani neobjevila, a velice často se jedná o materiály, které jsou velmi inspirativní.
A co víc může učitele potěšit, než když žáci odcházejí z hodiny se slovy: „Už se těším na další hodinu dějepisu v angličtině.“
Kromě toho tato metoda zaujala mé kolegyně, které občas angličtinu do hodin matematiky či dějepisu částečně zapojují.

Mgr. Michaela Hlaváčová
učitelka ZŠ Dobřany (aprobace Čj, D pro SŠ a Aj pro 2. stupeň)