Nejčastější dotazy pedagogů k metodě CLIL
1. Jakou jazykovou úroveň by měl mít učitel, který metodu CLIL používá?
Pokud metodou CLIL vyučují ve třídě dva učitelé, tedy jeden je učitel odborného předmětu a ten druhý je jazykář, není o čem diskutovat. V praxi je ale většinou v hodině jeden vyučující a to učitel odborného předmětu. Tento vyučující by měl mít úroveň cizího jazyka alespoň o dvě úrovně vyšší než žáci. Tedy na druhém stupni ZŠ úroveň minimálně B1. Ale nejdůležitější je, aby učitel, který chce metodou CLIL vyučovat, si věřil a nebál se cizí jazyk použít. Tento učitel nepotřebuje žádné potvrzení, certifikát či diplom o jeho dosažené jazykové úrovni.
V případě, že se metoda CLIL bude na určité škole dlouhodoběji realizovat, stačí rozhodnutí ředitele školy, zda je daný učitel schopný v cizím jazyce vyučovat.
2. Zvládne se, při současném používání metody CLIL, probrat všechna látka?
Zvládne, ale z počátku se z jedné hodiny v odborném předmětu vyklubou hodiny tři. Jde vždy hlavně o jazykovou vybavenost pro dané téma v odborném předmětu. Používá-li se ale metoda CLIL v daném předmětu pravidelně, slovní zásoba většinou zůstává stejná. Pak se již postupně na ni nabaluje slovní zásoba či gramatika nová. Typickým příkladem je matematika. Z počátku jsou všechna slovíčka pro dané učivo nová, ale opakujeme-li je několik hodin při výkladu, procvičování, v pracovních listech, žáci si je velmi rychle zapamatují. Vždy je vhodné mít novou slovní zásobu stále před očima, především pro žáky s nižší jazykovou úrovní ve formě tabulek, obrázků, slovníků (tzv. scaffolding).
3. Potřebuje učitel souhlas ředitele k tomu, aby mohl začít používat metodu CLIL?
Určitě je dobré vedení školy informovat hlavně v případě, jde-li o jakékoliv organizační změny týkající se výuky. Tedy pokud učitel, který chce danou metodu vyzkoušet, není jazykář a učitel odborného předmětu zároveň, a potřebuje tak kolegu při realizaci metody CLIL. Pokud je ale daný učitel jazykář a současně učitel odborného předmětu, metodu CLIL může vyzkoušet bez souhlasu vedení školy, stejně jako učitel, který se vrátí z dalšího vzdělávání a chce vyzkoušet novou aktivitu. Prostě ji vyzkouší a čeká na její efekt. Vedení o souhlas nežádá. Metodu CLIL je vhodné vyzkoušet vícekrát v jedné třídě. Je vhodné si zjistit např. formou dotazníků dopad této metody na znalosti žáků a jejich zájem o tuto metodu. Pak s výsledky informovat vedení školy a případně požádat o možnost vyučovat touto metodou. S dlouhodobým používáním metody CLIL by pak měli být seznámeni i všichni pedagogové školy, rodiče žáků, kterých se metoda CLIL bude týkat, a samozřejmě žáci.
4. Je nutné zařadit metodu CLIL do ŠVP?
Pokud metodu CLIL jen zkoušíme, zjišťujeme její dopad na celkovou výuku a zájem žáků o toto metodu výuky, používáme ji nepravidelně a v různých třídách, pak se určitě do ŠVP nezařazuje. Pokud se ale škola rozhodne metodu CLIL do ŠVP zařadit a tak se i profilovat od ostatních škol, pak je nutné dodržovat vše, co je v ŠVP zapsáno. Tedy dodržet údaje o ročníku, v kterém metoda CLIL probíhá, jak často se metoda v daném ročníku realizuje, jaké nástroje hodnocení škola používá k hodnocení jak obsahových, tak jazykových cílů atd. Tuto volbu volí spíše školy, které již mají s metodou CLIL dlouhodobější zkušenosti.
5. Jakým způsobem mohou realizovat metodu CLIL učitelé, kteří mají minimální znalost jazyka?
Vždy záleží na postoji daného učitele, zda si věří nebo ne. Učitel s minimální úrovní jazyka může připravit hodinu za spolupráce jazykáře, tedy nechá si poradit v oblasti nastavení jazykových cílů a metod jejich dosažení, ve výslovnosti, v oblastech, v kterých si není jistý. Druhou možností je „teamteaching“, tedy výuka probíhající s učitelem odborného předmětu a s jazykářem současně.
6. Je nutná spolupráce dalšího učitele při využívání metody CLIL?
Je-li učitel zároveň učitelem odborného předmětu a cizího jazyka, žádnou pomoc nepotřebuje. Je-li učitel odborných předmětů nejazykář, ale má dostatečné znalosti cizího jazyka, věří-li si a troufá-li si učit v cizím jazyce, opět nepotřebuje pomoc (případně pouze pomoc pro správné určení jazykových cílů). Je-li učitel pouze jazykář nebo učitel odborného předmětu bez jazykového vybavení, pak určitě pomoc potřebuje a to odbornou či jazykovou. Pomoc od kolegy může být pouze formou přípravy na hodinu, nebo pomoc v hodině (teamteaching).
7. Kde může učitel najít zdroje materiálů k metodě CLIL?
Samozřejmě již nějaké materiály pro výuku metodou CLIL existují. Vycházejí již učebnice matematiky, zeměpisu...v cizím jazyce od různých nakladatelů, na internetových stránkách jsou již přímo učiteli z celého světa, kteří tuto metodu využívají, zveřejněny ukázky z CLIL hodin. Ale nikdy to nebude ucelený materiál, který je vhodný pro všechny učitele, žáky, a který obsahuje vše, co bychom jako učitelé k výuce CLIL potřebovali. Každý učitel by měl být flexibilní, být schopen vyhledat a využít ke své výuce materiály kolem sebe (knihy, časopisy, internet, DVD..). To samé ale platí i pro běžnou výuku. Nikdy nebude vyrobený materiál na míru, každý učitel musí být schopen daný materiál přizpůsobit sobě, věku a schopnostem žáků.
8. Jaký je rozdíl mezi bilingvní výukou předmětu a výukou s využitím metody CLIL?
Mnoho učitelů tyto pojmy dávají do rovnosti, a proto se bojí metodu CLIL vyzkoušet nebo se o ni vůbec zajímat. Bilingvní výuka je výuka odborného předmětu v cizím jazyce (výuka celé vyučovací hodiny), kde se ale neřeší jazyková úroveň žáka. Určitá úroveň jazyka je u žáků již předpokládána a v závěru se hodnotí pouze obsahový cíl dosažený v rámci odborného předmětu.
CLIL metoda je výuka odborného předmětu v cizím jazyce, ale pouze některých částí vyučovací hodiny, počínajíc od tzv. language showers - pětiminutové vstupy v hodině na 1. stupni ZŠ. Metoda CLIL nesmí znevýhodňovat žáky s menší jazykovou úrovní, učitel se tedy vždy musí ujistit, zda všichni žáci opravdu obsahu rozumějí a kdykoliv přejít do českého jazyka. Na konci hodiny či probraného učiva se na rozdíl od bilingvní výuky hodnotí dva cíle - jazykový cíl a obsahový cíl.
Samozřejmě několikaletým cílem je splynutí metody CLIL s bilingvní výukou. Což nejdříve nastane na vybraných jazykových středních školách.
9. Jakou úroveň znalosti cizího jazyka by měli žáci mít, aby se v jejich výuce mohla začít používat metoda CLIL?
Pokud začínáme na 1. stupni ZŠ a to pomocí „language showers“, žákům stačí základní slovní zásoba. Tedy učí-li se žáci v prvouce lidské tělo, stačí, když budou umět anglicky pojmenovat části těla. Na druhém stupni by žáci měli určitě podle RVP mít jazykovou úroveň minimálně A1.
10. Jakým způsobem hodnotit znalosti žáků, v jejichž výuce je metoda využívána? Má se hodnotit znalost v ČJ nebo i znalost výrazu v cizím jazyce? Má např.v hodině zeměpisu písemná práce testovat i výrazy a odpovědi v angličtině?
Odpověď na tuto otázku je stále ta nejžádanější a není pro všechny situace na školách stejná. Některé školy chtějí metodu CLIL pouze zkoušet a testovat, jiné již mají několikaletou zkušenost. Záleží na mnoha „vstupních“ podmínkách školy, s kterými způsob hodnocení souvisí.
Jedna z důležitých vstupních podmínek pro realizaci metody CLIL na škole je dostatečná informovanost rodičů žáků, kterých se metoda CLIL týká. Rodiče se mohou obávat o zhoršení prospěchu v daném předmětu. Žák je velmi dobrý v odborném předmětu, ale jeho jazyková úroveň je nižší. Nebude ho cizí jazyk při výuce odborného předmětu brzdit? Nezhorší se mu tak kvůli jeho jazykové úrovni celkový prospěch? Cizí jazyk ho nebaví, ztratí tak zájem i o dříve oblíbený odborný předmět?
Zde je na místě schůzka rodičů, vedení školy a vyučujících, kteří chtějí metodu CLIL ve své škole realizovat. Je nutné hovořit o tom, co metoda CLIL je a k čemu slouží. Zda metodu CLIL pouze zkoušejí, nebo ji již zapsali do svého ŠVP a jaký způsob hodnocení zvolili.
Protože jde o CLIL metodu, hodnotí se vždy dva cíle. Tedy obsahový i jazykový cíl.
V počátcích, kdy metodu CLIL zkoušíme, je nejjednodušší testovat žáky v rodném jazyce. Pouze dát žákům možnost volby, a to odpovídat v rodném jazyce či jazyce cizím. Pokud učitel připraví test, kde jsou otázky položeny v cizím jazyce a dá opět žákům možnost odpovídat v rodném či cizím jazyce, stále bude hodnotit oba cíle, protože žáci musí otázkám porozumět. Zde je nutné zvážit slovní zásobu použitou v otázkách. Dát tedy možnost žákům nahlédnout do slovníků či využít nějakou jazykovou podporu (scaffolding).
Po závěrečném testu či projektu je vhodné žáky vést k sebehodnocení, např. formou sebehodnotících dotazníků, které si pak žáci ukládají do svých portfolií. Žáci tak posoudí svůj výkon a ohodnotí sami sebe, zda splnili obsahové a jazykové cíle pro dané učivo.
V případě známkování je optimálním příkladem situace, kde metodu CLIL využívá učitel, který je učitelem v dané třídě odborného předmětu a zároveň cizího jazyka. Ohodnotí si tak práci žáků po obsahové i jazykové stránce sám.
Nevyučuje-li ale tento učitel v dané třídě cizí jazyk, musí dojít k domluvě s jazykářem třídy, kterého se to týká. Je nutné ho seznámit se slovní zásobou, gramatickými jevy, jazykovými strukturami, které žáci v odborném předmětu používají, a s výsledky testů hodnotících dosažení jazykových cílů.
Další vstupní podmínkou je domluva mezi učitelským sborem a vedením školy a následně opět s rodiči, zda budou žáci, kteří se pravidelně učili v daném odborném předmětu metodou CLIL, hodnoceni i na vysvědčení. A pokud ano, jakým způsobem. Jeden z příkladů může být i zmínka na zadní straně tiskopisu, zda žák v hodinách CLIL pracoval, pracoval úspěšně či nepracoval. Předejde se tak obavám o zhoršení celkového prospěchu žáků.
Prozatím neexistuje žádný zákon, který přesně popisuje, jak hodnotit žáky, kteří se učí metodou CLIL. Je tedy na každé škole, jaké nástroje hodnocení zvolí.
Odpovědi zpracovala Mgr. Eva Seidlová (lektorka školení „CLIL“).
